Máme-li mluvit o domě, je třeba v krátkosti zmínit i historii města kolem stojícího.

Založeno bylo ve 13. století Přemyslem Otakarem II. v sousedství původní slovanské vesnice. Král železný a zlatý pozval do této téměř liduprázdné pohraniční krajiny německé kolonisty, netuše, že tím ovlivní historii města až do 21. století. V roce 1278 nedlouho před svou smrtí na nedalekém Moravském poli, kázal město opevnit a v roce 1359 jeho neméně slavný následník Karel IV. udělil městu městská práva. Hradby se hodily hned několikrát, nejdříve proti Husitům, kteří roku 1423 vypálili předměstí, ale město nedobyli, tak i během třicetileté války, kdy se o dobytí města - bašty protestantů, snažilo několikrát císařské vojsko. Až roku 1645 jej bez odporu obsadili Švédové a vydrancovali. Shodou okolností

to byly jinak pro Slavonice zlaté časy. Roku 1560 byla založena poštovní stanice na trase Praha Vídeň a až do jejího zrušení a přemístění do Znojma roku 1750 město bohatlo a prosperovalo. Pak začal dlouhotrvající úpadek s kratším nádechem v první polovině 20. století následovaný temným obdobím poválečného odsunu a ospalou izolací totalitního pohraničí.

​

A co Besídka ? V jejím rodném listě čteme : Datum narození - neznámé. Bohužel během 2. světové války a těsně po ní se většina dokumentů z městského archivu nenávratně ztratila. Počátky lze dovozovat jenom ze stavebně historických průzkumů a obecných dějin města. Jisté je, že nejstarší částí jsou sklepy , patrně již z 13. století. Až zabrousíte do podzemí k fontánce a na toalety, vězte že na klenbu nad vámi někdo hleděl již před sedmi sty lety. Obvodové stěny domu jsou patrně gotické. Svědčí o tom i gotické ostění malého okénka mezi kuchyňskými okny ve dvoře. A konečně přichází renesance a s ní datum 1547 což je rok dokončení zásadní přestavby domu. Tehdy byly zrušeny původní, snad dřevěné stropy a nahrazeny křížovými klenbami na kamenných sloupcích. Také průčelí bylo nově upraveno a ozdobeno sgrafity. Starší najdete jen v Praze a to o pouhé dva roky. Lokál a průjezd tvořily po krátkou dobu největší klenutý prostor ve Slavonicích. Velmi brzy, ještě v 16. století však byly rozděleny příčkou na níž jsou fragmenty fresek

s německými nápisy. Vedle na klenbách pak majitel, patrně vděčný poddaný, nechal zvěčnit erby svých pánů pana Zachariáše z Hradce a jeho ženy Kateřiny z Valdštejna.

​

Výjevy na sgrafitech uliční fasády jsou téměř věrnými kopiemi dřevorytů z Lutherovy Wartburské bible z roku 1534. Mezi starozákonními obrazy je nahoře ve štítě Kain a Ábel obětující bohu, v páse pod okny Samson trhá lva, bije Filištínské a získává vodu z oslí čelisti. Nad okny v obloučkové atice je deset fází života od zrození po smrt. V lunetách mezi kamennými krákorci najdeme starozákonní postavy, Sáru, Joba, Árona, Jákoba, Josue a Saula. Na levé boční straně byla v roce 1992 nově objevena část obrazu Mojžíše držícího desky s desaterem. V posledním poli pod okny vpravo je soukenický znak s písmeny P. P. , snad iniciály tehdejšího majitele. Projdeme-li do prvního dvora nelze si nevšimnout benátského obloučkovitého štítku s velkým renesančním oknem obnoveným

v roce 2004. I v zadní části domu převládají gotické obvodové stěny do nichž byly v 16. století zaklenuty křížové klenby. Tehdejší stavitelé si nedělali příliš starostí se stabilitou domu, a tak klenby prostě přilepili k obvodovým stěnám, aniž by je jakkoliv svázali s původní konstrukcí. Trhliny vzniklé za několik století dosahovaly až 6 cm, a tak je dnes dům sepnut řadou táhel.

​

Vystoupáme-li lomeným schodištěm do prvního patra, ocitneme se v síni s renesančním dřevěným stropem a s obnoveným oknem do vnitřního dvora. Hlavní sál vpravo od schodiště jakož i pokoj nalevo skrývají pod rokokovým, respektive barokním štukováním tutéž renesanční konstrukci. Gotické železné dveře i s kamenným ostěním někdo zazdil do tělesa schodiště , vestavěného do původního domu až někdy v druhé půli 19. století. Jak chodili obyvatelé do prvního patra a na půdu před tím je záhadou. Další záhadou je

i podzemní chodba v druhém patře sklepa. Dnes je částečně zatopená a na konci zavalená. Snad byla součástí nyní znovuobjevovaného slavonického podzemního labyrintu. Baroko nedarovalo domu jenom štukové stropy, ale v souladu s módou bylo zabíleno sgrafitové průčelí a upraveny římsy na štítě. Na své znovuodhalení muselo čekat až do padesátých let minulého století. Největšímu nebezpečí vzdoroval dům v letech první republiky, kdy majitel, kloboučník Ferdinand Zimmer chtěl otevřít v průjezdu kloboučnický salon a protože potřeboval větší a světlejší výkladce, hodlal nahradit kamenné konzoly nesoucí první patro traverzami.

​

Naštěstí dům byl už tehdy památkově chráněn, a tak mu k jeho nelibosti nebyl takovýto zásah neštěstí povolen. V roce 1938 po obsazení Sudet byl pan Zimmer pro svůj židovský původ deportován a v roce 1942 zemřel v Majdanku. Paní Zimmerová se později znovu provdala, a sice za pana Kostrouna, a nějaký čas zde bydleli. Později se přestěhovali na sídliště a dům zůstal dlouhých 16 let neobydlený. No a dál už je to jiná kapitola.